KNÍŽKA PRO POTĚŠENÍ

Ladislav Kučera: STRAŠENÍ VE VĚŽI
Můj učitel hry na violu míval bytelný boty, zespoda okovaný cvočkama. Byly trofejní, podobný těm, který každej zná ze slavný válečný fotky od Stalingradu, kde koukají ze sněhu. Ty boty se jmenovaly půllitráky a učitel Pytlyk (obě „y" tvrdě, jak život dal). Všeobecně se říkalo, že se podepisuje azbukou a do Čech
 přišel jako vojín armády generála Vlasova. Živil se hrou na violoncello v promenádním orchestru
a příležitostnou výukou hry na smyčcový nástroje. Na hodiny se dalo celkem brzy přivyknout. Zvlášť
v zimě jsme radostně očekávali, až si to náš svéráznej pedagog pohrne od vlaku, co přijížděl ve dvě
odpoledne.
 Drželi jsme službu u oken a vsázeli se, jestli Pytlykovi tradičně ujedou po sněhu z kopce jeho odspodu okovaný „wehrmachťáky" a on vyhodí ruce do vejšky, aby v nich uchránil svůj jedinej poklad: violoncello. Drahý, krásný, francouzský a mistrovský. Mohli jsme se pak uplácat smíchy, když jel po uklouzaným sněhu ulicí, klátivě držel rovnováhu a řval:„Kurvááá!"
To slovo znělo od něj slovansky měkce a z dálky by se mohlo zdát, že se ulicí řítí geroj se zbraní nad hlavou na zteč a hřmí: „Urááá!"
        
Tak tohle je ochutnávka z knihy Strašení ve věži, kde najdete příběhy vážné i velmi nevážné, příběhy, při kterých
vám zatrne, i takové, při nichž se popadáte za břicho, zkrátka příběhy lidské. Psal jsem je pro radost sobě i vám.
A náladu vám určitě nepokazí ani ilustrace mého kamaráda Berty Rücka.  Děkuju všem, kdo přispěli ku zdaru
celého dílka, mj. šílené redaktorce Věře Kláskové.

Bavte se dobře! Srdečně zdraví Huberťák